Josífkova cesta (domů)
Ahoj, mamka je unavená, tak jsem se rozhodl, že to vezmu za ni a napíšu zase já (Josífek
přece). Tak ve čtvrtek si pro nás táta konečně přijel. Mamka mu kladla na srdce, aby
vyzkoušel, jak zapnout do auta autosedačku (vajíčko). To několikrát zdůrazňovala ta teta, co
mamce pomáhala s kojením. Říkala, že se dycky smějou těm tatínkům, co si donesou hrdě
miminko k autu a pak se půl hodiny snaží dojít na to, jak vlastně to vajíčko připevnit. Takže
taťka poctivě trénoval. Mamka byla teda úplně zmatená, co mě obléct. Protože už dlouho
nebyla venku a nevěděla, jaká je pocitová teplota nebo co. Mamka pro mě oblečení vzala už
do porodnice. A taťka dovezl už jenom nějaké overaly a sakumpaky. Tak mamka nenechala
nic náhodě a šla se poradit se sestřičkama, co na mě :D Tak jí poradily, mamka mě oblekla
a dali mě do vajíčka.
Už hned se to mamce nezdálo, protože ty popruhy, ve kterých jsem měl ručičky, se daly klidně vytáhnout, jak kdybych měl už 9 kilo. Tak mamka na to taťku upozornila, ale on nevěděl co s tím, s tímhle problémem totiž nepočítal. On to zkoušel jen v autě. Mamka to chtěla zkusit, jak to upevnit, ale táta už byl nervózní, asi že nás furt pozoruje teta Simona nebo co, a nebo se bál že už jsem v tom teplém oblečení a je mi horko a prohlásil, že se na to pak podívá v autě. Mamce se to sice nezdálo, ale ona není vůbec technický typ, tak se rozhodla, že v tomhle bude věřit tátovi. Každopádně jsme došli k autu a taťka neměl ani putna, jak ty pásy utáhnout.
Mamka už začínala být nasraná, ale vnitřně, nechtěla ho stresovat, tak to taťka nějak upásal a že se teda jede. Mamka mu moc nevěřila a zkusila znovu ty popruhy co jsem měl na ručičkách, co mě měly zadržet v případě nárazu . Zjistila, že je to furt volné, to už to v ní začalo vřít. Protože jak jsem vám říkal, furt jen brečí a furt je přehnaně opatrná, furt má strach že se mi něco stane a dává na mě dobrý pozor. Tak se rozhodla, že kdyby něco, tak mě bude bránit dokonce i před taťkou.
Každopádně usoudila, že v této situaci bysme se mohli jedině vrátit zpátky do porodnice a volat tetě Soni o pomoc. Teta Soňa nám totiž tohle vajíčko půjčila, je to vajíčko mojí sestřenice Soňky, která ho už ale nepotřebuje, je už velká holka a tak má autosedačku. Mamka teda chtěla, aby táta zavolal tetě. On se asi styděl. Mamka si teda trochu rýpla, že právě z toho důvodu to měl doma všechno vyzkoušet. On argumentoval, že to zkoušel zapnout, ale s těmi popruhy nepočítal. Mamka mu na to řekla, že takto je to k hovnu, protože kdyby se něco přihodilo, tak stejně vyletím z toho vajíčka, když nemám dobře zabezpečené ty popruhy.
No, ale rozhodli se, že to risneme a táta pojede opatrně. Mamka celou dobu seděla vedle mě a jistila mě, ikdyž sama věděla, že kdyby se stalo něco hodně špatného, tak mě stejně neudrží. Ale nechtěla nic přivolávat. Tak jen furt taťkovi říkala, ať jede opatrně, ikdyž nemusela, protože jel jak kapitán šnek, asi měl taky bobky.
Pak se všem včetně mě ulevilo, když jsme konečně přijeli do Čejkovic v pořádku. Taťka byl z toho ale špatný, že Josífek jel “na volno” a říkal mamce, aby to nikomu neříkala. Nechtěl, aby lidi nadávali, obzvlášť třeba děda Laďa, že bezpečnost především… A že mě jako nechávají jet tak nebezpečně. Tak mamka ale taťku uklidnila, že dřív když se jezdilo z porodnice, tak ještě autosedačky ani nebyly. A mimčo drželi v zavinovačce v náručí. V lepším případě ho dali do korby kočárku a na zadní sedadlo. Takže mamka sice řekla, že z toho nebudeme dělat aféru, ale jednou už to taťkovi vyčetla, jsem to slyšel. No jo, ty mamky, pořád by těm tatínkům jen připomínaly nějaké staré křivdy…..
Už hned se to mamce nezdálo, protože ty popruhy, ve kterých jsem měl ručičky, se daly klidně vytáhnout, jak kdybych měl už 9 kilo. Tak mamka na to taťku upozornila, ale on nevěděl co s tím, s tímhle problémem totiž nepočítal. On to zkoušel jen v autě. Mamka to chtěla zkusit, jak to upevnit, ale táta už byl nervózní, asi že nás furt pozoruje teta Simona nebo co, a nebo se bál že už jsem v tom teplém oblečení a je mi horko a prohlásil, že se na to pak podívá v autě. Mamce se to sice nezdálo, ale ona není vůbec technický typ, tak se rozhodla, že v tomhle bude věřit tátovi. Každopádně jsme došli k autu a taťka neměl ani putna, jak ty pásy utáhnout.
Mamka už začínala být nasraná, ale vnitřně, nechtěla ho stresovat, tak to taťka nějak upásal a že se teda jede. Mamka mu moc nevěřila a zkusila znovu ty popruhy co jsem měl na ručičkách, co mě měly zadržet v případě nárazu . Zjistila, že je to furt volné, to už to v ní začalo vřít. Protože jak jsem vám říkal, furt jen brečí a furt je přehnaně opatrná, furt má strach že se mi něco stane a dává na mě dobrý pozor. Tak se rozhodla, že kdyby něco, tak mě bude bránit dokonce i před taťkou.
Každopádně usoudila, že v této situaci bysme se mohli jedině vrátit zpátky do porodnice a volat tetě Soni o pomoc. Teta Soňa nám totiž tohle vajíčko půjčila, je to vajíčko mojí sestřenice Soňky, která ho už ale nepotřebuje, je už velká holka a tak má autosedačku. Mamka teda chtěla, aby táta zavolal tetě. On se asi styděl. Mamka si teda trochu rýpla, že právě z toho důvodu to měl doma všechno vyzkoušet. On argumentoval, že to zkoušel zapnout, ale s těmi popruhy nepočítal. Mamka mu na to řekla, že takto je to k hovnu, protože kdyby se něco přihodilo, tak stejně vyletím z toho vajíčka, když nemám dobře zabezpečené ty popruhy.
No, ale rozhodli se, že to risneme a táta pojede opatrně. Mamka celou dobu seděla vedle mě a jistila mě, ikdyž sama věděla, že kdyby se stalo něco hodně špatného, tak mě stejně neudrží. Ale nechtěla nic přivolávat. Tak jen furt taťkovi říkala, ať jede opatrně, ikdyž nemusela, protože jel jak kapitán šnek, asi měl taky bobky.
Pak se všem včetně mě ulevilo, když jsme konečně přijeli do Čejkovic v pořádku. Taťka byl z toho ale špatný, že Josífek jel “na volno” a říkal mamce, aby to nikomu neříkala. Nechtěl, aby lidi nadávali, obzvlášť třeba děda Laďa, že bezpečnost především… A že mě jako nechávají jet tak nebezpečně. Tak mamka ale taťku uklidnila, že dřív když se jezdilo z porodnice, tak ještě autosedačky ani nebyly. A mimčo drželi v zavinovačce v náručí. V lepším případě ho dali do korby kočárku a na zadní sedadlo. Takže mamka sice řekla, že z toho nebudeme dělat aféru, ale jednou už to taťkovi vyčetla, jsem to slyšel. No jo, ty mamky, pořád by těm tatínkům jen připomínaly nějaké staré křivdy…..
Komentáře
Okomentovat