11. Co je to mánie?

Co je to mánie?


Co to je mánie a proč jsem nevěděla, že se mnou není něco v pořádku?

Celý svůj život jsem si vlastně myslela, že “normální duševní porucha” je deprese. O žádné jiné poruše jsem neslyšela (nepočítám schizofrenii apod.). A myslela jsem, že jediné co může “dostat” žena po porodu je laktační psychóza. Ženy s laktační psychózou mají totiž deprese, a mají strach, že se nebudou schopné postarat o své dítě a můžou mu případně i ublížit.

Ale já jsem věděla, že jsem určitě zdravá, protože jsem schopná postarat se o své dítě, a že vždycky odhadnu jeho potřeby, takže to rozhodně nemůže být laktační psychóza, jak se mi snažili všichni namluvit. Prožívala jsem úplnou euforii a připadala jsem si jako super matka. Jediné co mi vadilo, byl “nepořádek”. Neboli věci, které mě v tu chvíli “otravovaly” život a chtěla jsem se jich okamžitě zbavit, prostě musely z domu… Takže jsem pořád “uklízela”. Ale tím úklidem vznikal ještě větší bordel, protože jsem skákala od jednoho k druhému. Nebyla jsem schopná dokončovat jednu rozdělanou činnost, a hned jsem skočila na další. Moji blízcí pozorovali, jak jsem šílená, že hrozně rychle a nahlas mluvím, dokonce sprostě! To u mě nikdy dřív nepozorovali. Pak na mě zavolali sanitku z toho důvodu, že jsem přes noc téměř vůbec nespala. Nespala, ale já únavu ani necítila. Nějak jsem “věděla”, že až to všechno už konečně uklidím, tak budu určitě schopná odpočívat a užívat si ten pořádek…..
K tomu by ale zřejmě asi nikdy nedošlo :) Protože já jsem si pořád vytvářela novou a novou práci - například jsem začala prát všechno oblečení, nebo třídila všechny použité plastové sáčky… Prostě jsem si vytvářela novou a novou práci. Ale strašně mě to období bavilo, cítila jsem se jako superžena, která dokáže všechno, co si usmyslí. Začala jsem být kreativní. Cítila jsem se sexy :)

Prostě abych to shrnula, mánie je opak deprese. Takže já jsem si ten stav neskutečně užívala, ale trvale je to neudržitelný stav. Těžko říct, třeba ho někdo překonal i bez prášků. Ale v mém případě už byla ta situace tak vyhrocená, že už to bohužel bez prášků nešlo…

Komentáře

  1. LiBi, jsi úžasná žena. Toto je asi to nejhezčí vyznání, co jsi kdy napsala. A říkám ti to často, ale strašně ti to i přes všechny nesnáze sluší!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat