Co je to mánie?
Co to je mánie a proč jsem nevěděla, že se mnou není něco v pořádku?
Celý svůj život jsem si vlastně myslela, že “normální duševní porucha” je deprese. O žádné jiné poruše jsem neslyšela (nepočítám schizofrenii apod.). A myslela jsem, že jediné co může “dostat” žena po porodu je laktační psychóza. Ženy s laktační psychózou mají totiž deprese, a mají strach, že se nebudou schopné postarat o své dítě a můžou mu případně i ublížit.
Ale já jsem věděla, že jsem určitě zdravá, protože jsem schopná postarat se o své dítě, a že vždycky odhadnu jeho potřeby, takže to rozhodně nemůže být laktační psychóza, jak se mi snažili všichni namluvit. Prožívala jsem úplnou euforii a připadala jsem si jako super matka. Jediné co mi vadilo, byl “nepořádek”. Neboli věci, které mě v tu chvíli “otravovaly” život a chtěla jsem se jich okamžitě zbavit, prostě musely z domu… Takže jsem pořád “uklízela”. Ale tím úklidem vznikal ještě větší bordel, protože jsem skákala od jednoho k druhému. Nebyla jsem schopná dokončovat jednu rozdělanou činnost, a hned jsem skočila na další. Moji blízcí pozorovali, jak jsem šílená, že hrozně rychle a nahlas mluvím, dokonce sprostě! To u mě nikdy dřív nepozorovali. Pak na mě zavolali sanitku z toho důvodu, že jsem přes noc téměř vůbec nespala. Nespala, ale já únavu ani necítila. Nějak jsem “věděla”, že až to všechno už konečně uklidím, tak budu určitě schopná odpočívat a užívat si ten pořádek…..
K tomu by ale zřejmě asi nikdy nedošlo :) Protože já jsem si pořád vytvářela novou a novou práci - například jsem začala prát všechno oblečení, nebo třídila všechny použité plastové sáčky… Prostě jsem si vytvářela novou a novou práci. Ale strašně mě to období bavilo, cítila jsem se jako superžena, která dokáže všechno, co si usmyslí. Začala jsem být kreativní. Cítila jsem se sexy :)
Prostě abych to shrnula, mánie je opak deprese. Takže já jsem si ten stav neskutečně užívala, ale trvale je to neudržitelný stav. Těžko říct, třeba ho někdo překonal i bez prášků. Ale v mém případě už byla ta situace tak vyhrocená, že už to bohužel bez prášků nešlo…
LiBi, jsi úžasná žena. Toto je asi to nejhezčí vyznání, co jsi kdy napsala. A říkám ti to často, ale strašně ti to i přes všechny nesnáze sluší!
OdpovědětVymazatDekuji moc za neskutecnou podporu 😽😘
Vymazat