Už jsme konečně doma
Doma už nás čekal děda Laďa, který byl tak hodný a přivezl nám oběd na oba dva dny,
vařila babička Liba. Tak jsme mu moc poděkovali, dál jít nechtěl, jemu je to dycky blbé, aby
neotravoval (říkala máma). Naši byli teda domluvení tak, že vařit bude táta, mamka mu
vymyslela ty nejjednodušší jídla a věřila, že to zvládne, ikdyž umí jen jedno jídlo (chilli con
carne), které by teď máma raději jíst neměla, abych nedostal šílené bolení bříška (táta tam
dává pálivé koření a fazole) a to asi není úplně vhodné pro takové miminka jako jsem já.
Nakonec táta vařil jen jednou, když teta Áďa poslala medvědí česnek a máma měla chuť na polévku z medvědího česneku, tak řekla tátovi, ať si najde recept. On ho našel a následoval, ale neměli jsme vývar ani bujón (bujón mamka při vaření nepoužívá, že prý to není dobrý ani zdravý). Tak mamka řekla, ať tam dá místo vývaru je vodu. Táta to tak udělal, ikdyž se mu vůbec nechtělo, máma mu furt musela opakovat, aby už šel udělat tu polívku. A nakonec byla hotová až v 16:00, místo na obědový čas :D Každopádně táta se pak rozčiloval, že to nemá žádnou chuť a jak by taky mělo, když je to jen rozmixovaná voda s listím a bramborama. Mámu to velice pobavilo, že se dlouho smála a řekla, že to vylepší. Víc to osolila a rozkvedlala do toho dvě vajíčka (smetanu už tam dal táta) a bylo to moc dobrý. Pak ale mamce ulela ruka, když to dochucovala vysypala tam moc pepře.
Tak papala, ale zrovna došla na návštěvu “chytrá” babička Liba, jak o ní mamka občas mluví. A řekla jí, že to nesmí, že bych se osypal. Tak chudina mamka, kvůli mě, nemohla spapat tu polívku a vylila ji zpět do hrnce (ikdyž jí polívečka moc chutnala). Ale taťkovi to stejně moc nejelo, nevím proč, asi to na něj bylo moc smetanové a moc zelené. Snědl jen jeden talířek a od té doby už to víckrát nejedl a ta polívka je pořád v ledničce. Takže mamka už ji dneska spláchne do záchodu. Chudáci medvědi, teta Áďa jim “ukradla” ten česnek a ještě ke všemu přišel nazmar. Takže na jednu stranu byla mamka ráda, že babička uvařila, ale byla aj trochu naštvaná, protože takhle se prej ten taťka nikdy vařit nenaučí.
Ale zase uznala, že je to holčičí práce a náš táta umí zase hrozně moc té chlapské práce, což prej taky všichni chlapi neumí. A náš táta je moc šikovný, aj strejda Václav, protože je děda Josef všechno naučil a museli jako malí “makat”. Takže naši chtějí, abych byl pak jednou taky moc šikovný a budu muset taky “makat”, hned co se naučím chodit. Máma si dokonce maluje, že mi pořídí tu učící věž a já s ní budu vařit, takže budu lepší než táta a budu umět uvařit. Táta se jí směje, že asi těžko se naučím ve třech letech vařit. Ale máma tomu furt věří, budu prej hodný a budu jí chtít pomoct. No, babička Liba se mamce taky nabídla, že bude prát a žehlit, protože na to mamka asi nebude mít myšlenky.
Mamka byla prva ráda, protože nevím z jakého důvodu byla vystresovaná z toho, že má najednou moc špinavého prádla. To, co nestihla před porodem vyprat a pak haldu věcí z porodnice. Takže mamka uvítala, že to může babičce poslat. Taťka se ale mamce nabízel, že vypere on! Šak co, ve finále by to prala pračka, ale mamka věděla, že taťka ještě nikdy nepral a furt na všem šetří a někdy má na věci svůj názor, který si nenechá vymluvit a tak se bála, že se s ním pak bude muset hádat aby neopral všechny barvy dohromady. Tak to radši přece jenom poslala babičce, zkušené pradleně.
Pak ale mamka říkala něco v tom smyslu, že tím si podepsala ortel, protože babička si asi začala myslet, že to bez ní mamka nezvládá a že je úplně hloupá prvorodička, že nic neví. A že potřebuje její “chytré” rady. Ty ale mamka vůbec nepotřebovala. Ona si myslela, že babička prostě jen vypere, vyžehlí a navaří a bude klid. To se ale šeredně spletla, jak měla postupně zjistit… Zatím ale pořád nic netušila, takže to bylo všechno jakoby dobrý. Vyvrcholení pak přišlo až mnohem později.
Každopádně teď už je máma chytřejší a ví, že by se to prádlo nezbláznilo, že by to zvládl vyprat i táta, sušička vysušila, nebo by táta dřív odzimoval dveře do zahrady a pověsil na sluníčko. A na nějaké žehlení se prej může náma vysrat. Ona sice pro mě všechno žehlila, než jsem se narodil, ale věděla, že potom už žehlit nebude. Sice furt všude říkají, jak to ničí bakterie, ale ona chce, abych měl jakousi imunitu, tak kolem mě nebude vytvářet sterilní bublinu. No, každopádně jsme byli všichni spolu doma.
Taťka si kvůli nám vzal paragraf, to znamená, že bude s námi doma a bude se o nás starat. Takže hned jak jsme dojeli už stál na značkách a ptal se mamky, co má dělat. Mamka moc dobře věděla, že ne všichni chlapi jsou ženské nápomocní a tak byla tátovi moc vděčná, že s námi chtěl zůstat doma a chtěl jí pomoct. Takže se rozhodla, že ho nechá všechno dělat a jen mu bude radit, jak na to. Aby si to ohmatal. Řekla si, že některé ženské možná ty chlapi sami odradí. Protože chlap se zeptá, co má dělat a ženská řekne, ale nic, to je holčičí práce a jde se o dítě postarat sama. A pak má ten chlap pocit, že je tam vlastně páté kolo u vozu, nebo že hraje druhé housle. A tím pádem už se začíná bát, cokoliv kolem toho mimča udělat. Takovou chybu mamka nechtěla připustit, a tak tátu nechala ve všem vymáchat, ale v dobrém.
Táta mě hned zvládl vyměnit plínu, vůbec se toho neštítil. Neštítil se ani toho, kdy mě přebaloval a já začal naschvál znovu kadit (pro někoho nechutnou srajdu, pro moje rodiče roztomilé hovínečka). Nelekl se ani když jsem si mu prdl do obličeje, a to byl panečku větr. Smál se tomu, když jsem začal čurat, kadit a ještě i zároveň blinkal. I takové věci já totiž umím, to už mu řekla mamka v porodnici, jsem prostě machr a zvládám víc věcí najednou, né jak ti jiní dnešní chlapi. Aby si máma odpočinula, tak se domluvili, jak jí táta pomůže. Bylo sice teprve odpoledne, ale mamka byla unavená z té porodnice, kde nám nedali samostatný dvojlůžkáč, jak jsme doufali, ale šoupli nás na šestku (3 mamky, 3 mimča). Naštěstí ta poslední dvojice nikdy nedorazila, takže jsme tam teda byli jen ve čtyřech (2 mamky, 2 mimča), ale i tak to byl opruz.
Ten můj kámoš Matyáš jednu noc furt řval. Mamka by tetě Símě ráda poradila, že má asi hlad, ale sama to nevěděla, protože já jsem byl takové miminko, které jídlo nechtělo. Tak ji nenapadlo, že Matyáš může mít hlad. Takže v tom tetu Símu nechala a nic jí neporadila. Ale věřila, že je to lepší, než jí poradit nějakou blbost. Tak mamka brala tu radu od té první paní, co s námi bydlela - jako blbost. Jak jí tehdy řekla, že mám hlad a musím dostat příkrm. Na tu mamka byla úplně naštvaná, protože sama viděla že neptám prso a hlad teda nemám. Že chci být prostě jen u ní a cítit její teplo, když jsem byl těch devět měsíců v bříšku jen u ní. Navíc, přes den jsem byl hodný, protože jsem dycky slyšel hlasy a věděl, že tam jsou lidi a hlavně, poznal jsem podle hlasu, že je to moje maminečka.
Kdežto večer se mi to nelíbilo, protože jsem nic neslyšel, mamka vedle mě ležela daleko, šoupli mě do žaláře, protože všude kde se člověk podíval byly jen nějaké oranžové šprušle. A mysleli si, že budu v klidu spinkat, když jsem tam sám. Takže jsem zjistil, že dycky když zamrčím, tak mě maminka vezme do náručí a já slyším její dech a její srdíčko a to už se mi pak náramně líbilo.
No, každopádně, už jsme byli konečně všichni tři doma a mamka řekla, že jde spinkat ( a to bylo teprve odpoledne!). A že dycky když se vzbudím, aby mě táta přebalil a dal k ní na kojení. A pak zase dal odgrcnout a spinkat. První vstávání byla mamka zase na prášky, protože mě prej zase neslyšela plakat a pak jen viděla taťku, jak mě nese do její kojící stanice. Tak mamka byla zase moc smutná, že jsem ji zase nevzbudil, já nevěděl, co se tak stresuje. No bóže, hlavně že mě slyšel táta. Takže přes den jsme to takhle provozovali, ale mamka toho stejně moc nenaspala ve výsledku, protože prej měla rozhozený nějaký ten spánkový režim nebo co.
No neva, tak jsme přes den válčili s tátou a pak přišla noc. Máma měla pocit, že přes noc musí zaručeně vstávat jen ona, protože je moje máma a mámy přes noc vstávají… Navíc, táta měl na druhý den zapíjet narození prvního syna, mě :) A tak si mamka řekla, aby se radši vyspal a pořádně mě zapil, abych byl zdravý. Takže poslala tátu na kutě a lehla si na stranu postele vedle mojí postýlky. Nevím teda proč, ale pořád ze mě byla vystresovaná, jestli mám vše co potřebuju a jestli dýchám. Nevím proč bych jako neměl dýchat. Navíc máme půjčený monitor dechu, zase od tety Soni, co měla sestřenka. A stejně se ta mamka zase nervuje, úplně zbytečně.
A proč bych měl jako přestat s dýcháním, mě se tady líbilo, tak přece nikam nepůjdu. Ještě ke všemu mamka byla i na povídání s paní doktorkou, to bylo ještě v porodnici a ona vysvětlovala, jak poskytnout první pomoc novorozenci, co přestal dýchat. Takže mamka všechnu teorii znala (co kdyby), ale stejně byla nesvá, ze mě…. No chápete to ?
Furt mě navíc pozorovala a skoro u toho brečela dojetím a láskou a zase těma jejíma divnýma pocitama, které já zatím vůbec nechápu. Tak vážení, jde se na kutě, pokračování příště. A to se těšte na tu story, protože mamka, dostala úplnou krizi, ale úplnou :) a už jsem si myslel, že nám zavolají Dr. Chocholouška. A prostě - pěkně to s ní teď mává, ty hormony….. Ke všemu ji hrozně stresuje ta její “chytrá” mamka, moje babička Liba, která je zase chytrá jak rádio a cokoliv mamka udělá, tak je špatně a že to máme dělat nějak jinak. Ke všemu se jí ani nikdo o názor neprosil, mamka to vše zvládá sama, stačily informace, které dostala v porodnici a je to! Nevím, co se jí jako nezdá. Já jsem moc spokojené miminko, takže to přece znamená, že je všechno v pořádku. Ale asi nás chce prostě prudit už jen z principu. Ale o tom až příště….
Nakonec táta vařil jen jednou, když teta Áďa poslala medvědí česnek a máma měla chuť na polévku z medvědího česneku, tak řekla tátovi, ať si najde recept. On ho našel a následoval, ale neměli jsme vývar ani bujón (bujón mamka při vaření nepoužívá, že prý to není dobrý ani zdravý). Tak mamka řekla, ať tam dá místo vývaru je vodu. Táta to tak udělal, ikdyž se mu vůbec nechtělo, máma mu furt musela opakovat, aby už šel udělat tu polívku. A nakonec byla hotová až v 16:00, místo na obědový čas :D Každopádně táta se pak rozčiloval, že to nemá žádnou chuť a jak by taky mělo, když je to jen rozmixovaná voda s listím a bramborama. Mámu to velice pobavilo, že se dlouho smála a řekla, že to vylepší. Víc to osolila a rozkvedlala do toho dvě vajíčka (smetanu už tam dal táta) a bylo to moc dobrý. Pak ale mamce ulela ruka, když to dochucovala vysypala tam moc pepře.
Tak papala, ale zrovna došla na návštěvu “chytrá” babička Liba, jak o ní mamka občas mluví. A řekla jí, že to nesmí, že bych se osypal. Tak chudina mamka, kvůli mě, nemohla spapat tu polívku a vylila ji zpět do hrnce (ikdyž jí polívečka moc chutnala). Ale taťkovi to stejně moc nejelo, nevím proč, asi to na něj bylo moc smetanové a moc zelené. Snědl jen jeden talířek a od té doby už to víckrát nejedl a ta polívka je pořád v ledničce. Takže mamka už ji dneska spláchne do záchodu. Chudáci medvědi, teta Áďa jim “ukradla” ten česnek a ještě ke všemu přišel nazmar. Takže na jednu stranu byla mamka ráda, že babička uvařila, ale byla aj trochu naštvaná, protože takhle se prej ten taťka nikdy vařit nenaučí.
Ale zase uznala, že je to holčičí práce a náš táta umí zase hrozně moc té chlapské práce, což prej taky všichni chlapi neumí. A náš táta je moc šikovný, aj strejda Václav, protože je děda Josef všechno naučil a museli jako malí “makat”. Takže naši chtějí, abych byl pak jednou taky moc šikovný a budu muset taky “makat”, hned co se naučím chodit. Máma si dokonce maluje, že mi pořídí tu učící věž a já s ní budu vařit, takže budu lepší než táta a budu umět uvařit. Táta se jí směje, že asi těžko se naučím ve třech letech vařit. Ale máma tomu furt věří, budu prej hodný a budu jí chtít pomoct. No, babička Liba se mamce taky nabídla, že bude prát a žehlit, protože na to mamka asi nebude mít myšlenky.
Mamka byla prva ráda, protože nevím z jakého důvodu byla vystresovaná z toho, že má najednou moc špinavého prádla. To, co nestihla před porodem vyprat a pak haldu věcí z porodnice. Takže mamka uvítala, že to může babičce poslat. Taťka se ale mamce nabízel, že vypere on! Šak co, ve finále by to prala pračka, ale mamka věděla, že taťka ještě nikdy nepral a furt na všem šetří a někdy má na věci svůj názor, který si nenechá vymluvit a tak se bála, že se s ním pak bude muset hádat aby neopral všechny barvy dohromady. Tak to radši přece jenom poslala babičce, zkušené pradleně.
Pak ale mamka říkala něco v tom smyslu, že tím si podepsala ortel, protože babička si asi začala myslet, že to bez ní mamka nezvládá a že je úplně hloupá prvorodička, že nic neví. A že potřebuje její “chytré” rady. Ty ale mamka vůbec nepotřebovala. Ona si myslela, že babička prostě jen vypere, vyžehlí a navaří a bude klid. To se ale šeredně spletla, jak měla postupně zjistit… Zatím ale pořád nic netušila, takže to bylo všechno jakoby dobrý. Vyvrcholení pak přišlo až mnohem později.
Každopádně teď už je máma chytřejší a ví, že by se to prádlo nezbláznilo, že by to zvládl vyprat i táta, sušička vysušila, nebo by táta dřív odzimoval dveře do zahrady a pověsil na sluníčko. A na nějaké žehlení se prej může náma vysrat. Ona sice pro mě všechno žehlila, než jsem se narodil, ale věděla, že potom už žehlit nebude. Sice furt všude říkají, jak to ničí bakterie, ale ona chce, abych měl jakousi imunitu, tak kolem mě nebude vytvářet sterilní bublinu. No, každopádně jsme byli všichni spolu doma.
Taťka si kvůli nám vzal paragraf, to znamená, že bude s námi doma a bude se o nás starat. Takže hned jak jsme dojeli už stál na značkách a ptal se mamky, co má dělat. Mamka moc dobře věděla, že ne všichni chlapi jsou ženské nápomocní a tak byla tátovi moc vděčná, že s námi chtěl zůstat doma a chtěl jí pomoct. Takže se rozhodla, že ho nechá všechno dělat a jen mu bude radit, jak na to. Aby si to ohmatal. Řekla si, že některé ženské možná ty chlapi sami odradí. Protože chlap se zeptá, co má dělat a ženská řekne, ale nic, to je holčičí práce a jde se o dítě postarat sama. A pak má ten chlap pocit, že je tam vlastně páté kolo u vozu, nebo že hraje druhé housle. A tím pádem už se začíná bát, cokoliv kolem toho mimča udělat. Takovou chybu mamka nechtěla připustit, a tak tátu nechala ve všem vymáchat, ale v dobrém.
Táta mě hned zvládl vyměnit plínu, vůbec se toho neštítil. Neštítil se ani toho, kdy mě přebaloval a já začal naschvál znovu kadit (pro někoho nechutnou srajdu, pro moje rodiče roztomilé hovínečka). Nelekl se ani když jsem si mu prdl do obličeje, a to byl panečku větr. Smál se tomu, když jsem začal čurat, kadit a ještě i zároveň blinkal. I takové věci já totiž umím, to už mu řekla mamka v porodnici, jsem prostě machr a zvládám víc věcí najednou, né jak ti jiní dnešní chlapi. Aby si máma odpočinula, tak se domluvili, jak jí táta pomůže. Bylo sice teprve odpoledne, ale mamka byla unavená z té porodnice, kde nám nedali samostatný dvojlůžkáč, jak jsme doufali, ale šoupli nás na šestku (3 mamky, 3 mimča). Naštěstí ta poslední dvojice nikdy nedorazila, takže jsme tam teda byli jen ve čtyřech (2 mamky, 2 mimča), ale i tak to byl opruz.
Ten můj kámoš Matyáš jednu noc furt řval. Mamka by tetě Símě ráda poradila, že má asi hlad, ale sama to nevěděla, protože já jsem byl takové miminko, které jídlo nechtělo. Tak ji nenapadlo, že Matyáš může mít hlad. Takže v tom tetu Símu nechala a nic jí neporadila. Ale věřila, že je to lepší, než jí poradit nějakou blbost. Tak mamka brala tu radu od té první paní, co s námi bydlela - jako blbost. Jak jí tehdy řekla, že mám hlad a musím dostat příkrm. Na tu mamka byla úplně naštvaná, protože sama viděla že neptám prso a hlad teda nemám. Že chci být prostě jen u ní a cítit její teplo, když jsem byl těch devět měsíců v bříšku jen u ní. Navíc, přes den jsem byl hodný, protože jsem dycky slyšel hlasy a věděl, že tam jsou lidi a hlavně, poznal jsem podle hlasu, že je to moje maminečka.
Kdežto večer se mi to nelíbilo, protože jsem nic neslyšel, mamka vedle mě ležela daleko, šoupli mě do žaláře, protože všude kde se člověk podíval byly jen nějaké oranžové šprušle. A mysleli si, že budu v klidu spinkat, když jsem tam sám. Takže jsem zjistil, že dycky když zamrčím, tak mě maminka vezme do náručí a já slyším její dech a její srdíčko a to už se mi pak náramně líbilo.
No, každopádně, už jsme byli konečně všichni tři doma a mamka řekla, že jde spinkat ( a to bylo teprve odpoledne!). A že dycky když se vzbudím, aby mě táta přebalil a dal k ní na kojení. A pak zase dal odgrcnout a spinkat. První vstávání byla mamka zase na prášky, protože mě prej zase neslyšela plakat a pak jen viděla taťku, jak mě nese do její kojící stanice. Tak mamka byla zase moc smutná, že jsem ji zase nevzbudil, já nevěděl, co se tak stresuje. No bóže, hlavně že mě slyšel táta. Takže přes den jsme to takhle provozovali, ale mamka toho stejně moc nenaspala ve výsledku, protože prej měla rozhozený nějaký ten spánkový režim nebo co.
No neva, tak jsme přes den válčili s tátou a pak přišla noc. Máma měla pocit, že přes noc musí zaručeně vstávat jen ona, protože je moje máma a mámy přes noc vstávají… Navíc, táta měl na druhý den zapíjet narození prvního syna, mě :) A tak si mamka řekla, aby se radši vyspal a pořádně mě zapil, abych byl zdravý. Takže poslala tátu na kutě a lehla si na stranu postele vedle mojí postýlky. Nevím teda proč, ale pořád ze mě byla vystresovaná, jestli mám vše co potřebuju a jestli dýchám. Nevím proč bych jako neměl dýchat. Navíc máme půjčený monitor dechu, zase od tety Soni, co měla sestřenka. A stejně se ta mamka zase nervuje, úplně zbytečně.
A proč bych měl jako přestat s dýcháním, mě se tady líbilo, tak přece nikam nepůjdu. Ještě ke všemu mamka byla i na povídání s paní doktorkou, to bylo ještě v porodnici a ona vysvětlovala, jak poskytnout první pomoc novorozenci, co přestal dýchat. Takže mamka všechnu teorii znala (co kdyby), ale stejně byla nesvá, ze mě…. No chápete to ?
Furt mě navíc pozorovala a skoro u toho brečela dojetím a láskou a zase těma jejíma divnýma pocitama, které já zatím vůbec nechápu. Tak vážení, jde se na kutě, pokračování příště. A to se těšte na tu story, protože mamka, dostala úplnou krizi, ale úplnou :) a už jsem si myslel, že nám zavolají Dr. Chocholouška. A prostě - pěkně to s ní teď mává, ty hormony….. Ke všemu ji hrozně stresuje ta její “chytrá” mamka, moje babička Liba, která je zase chytrá jak rádio a cokoliv mamka udělá, tak je špatně a že to máme dělat nějak jinak. Ke všemu se jí ani nikdo o názor neprosil, mamka to vše zvládá sama, stačily informace, které dostala v porodnici a je to! Nevím, co se jí jako nezdá. Já jsem moc spokojené miminko, takže to přece znamená, že je všechno v pořádku. Ale asi nás chce prostě prudit už jen z principu. Ale o tom až příště….
Komentáře
Okomentovat