7. Mámin nejhorší den Ever

Mámin nejhorší den ever

Ahoooj, tak jsem tady zase. Máma tentokrát odmítla vypovídat. Už to totiž povídala tolika lidem, že je z toho unavená. Ale aspoň už z toho není smutná a přenesla se přes to. Já vám to ale vše vylíčím. Abyste věděli, co se dělo, když náš táta odjel zapíjet. Je totiž možné, že většina z vás byla u toho a přitom jste ani netušili, co se zatím děje mě a mámě. Ještě když jsem byl v bříšku, tak máma říkala tátovi, aby se zapíječka mého narození udělala až v létě, abychom tam mohli dojít všichni tři. Táta s tím asi vnitřně nesouhlasil, ale nic neříkal - neřekl ani ano, ani ne. Pak jsem se ale narodil a z něho se stal hrdý táta a to dá rozum, chtěl to oslavit co nejdřív, ještě pěkně za čerstva :) Máma už nic nenamítala, protože to chápala a byla ráda, že je táta na mě takový pyšný. V té době si mamka myslela, že už vše zvládne a nic se nemůže stát, ale to se spletla.

Táta odjel do Branišovic a přišla nás navštívit teta Martina. Hezky mě s mámou okoupaly, uložily a poklábosily a pak teta odjela. Bylo to fajn, s mamkou jsme se dívali na telku a šli spát. Teda, já jsem šel spát a spinkal jsem fakt krásně, skoro vůbec jsem se nebudil. Zato máma zase bamburčila a nemohla spát. Dycky usnula jen na chvilku a pak celá neklidná vstávala, aby se na mě podívala. Já ji fakt nechápu. Tak já jsem tak spokojené miminko, vymodlila si, abych byl hodný - tak jsem! A ona stejně nespí, trubka jedna.

Každopádně začala mít nějaké bolesti prsa. To tak někdy mamky maj. Takže chodila pořád do sprchy a dělala si masáž. V porodnici to dycky zabralo, ale teď ne a ne polevit. Navíc to nebylo jako v porodnici, tam jí dycky prsa zatuhla a ona je musela rozmasírovat. Ale teď to bolelo spíš kolem bradavky a trochu ji “chytala horkost”. Možná jí tuhlo prso z boku (jak se tam dělají takové ty uzlinky), ale to nezkoušela bo ji to nenapadlo. Pořád jen zkoušela tu horkou sprchu. Potom jí začínala být nějaká zima, tak si řekla, že zatopí. Táta je vždycky šetřílek a chce topit jen krbem, protože dělali se strejdou Lubošem dřevo a bylo to skoro zadarmo. Takže topení krbem je pro nás nejlevnější a táta moc nechce topit elektřinou.

Mamka to zase tak moc neprožívá. A využila toho, že táta nebyl doma a zapla dva elektrické žebříky - jeden máme v kuchyni a jeden v koupelně. A protože byla zima i u nás v pokoji, tak zapla ještě elektrický olejový radiátor u nás. No prostě - trochu to přepálila. Už v dřívějšku jsme mívali problém s vypadáváním pojistek. Když se zaplo více spotřebičů, tak vypadla elektřina. Ale jen jedna část elektřiny, jakoby jeden obvod. Některé zásuvky šly, některé ne, někde se svítilo, někde ne. Abysme tento problém vyřešili, tak táta objednal novou elektrickou skříň a měli domluvenou fušku. Jenže já jsem spěchal na svět, takže se to už nestihlo vyměnit a zase se to odložilo. Každopádně abych se vrátil k jádru věci. Mamka tu elektřinu zase přetížila a ve čtyři hodiny ráno všechno zhaslo. Mamka se nejdřív hrozně lekla a představila si ty horory a thrilery, kdy vás jde někdo zavraždit a vypne proud, aby to měl jednodušší. Naštěstí jí hned došlo, kde je asi chyba, takže už se nestresovala, zatím....

Stresovat se začala, až když zjistila, že už neteče teplá voda, protože nefunguje obvod s bojlerem.
A nemohla zapnout ani jeden radiátor protože nefungovala ani jedna dostupná zásuvka. To už začala být vystreslá, protože jí začínala být zima a chtěla se zahřát. Tak šla ke krbu, že zatopí a našla tam jen samá velká polena, ani jednu třísku. To už začínala být naštvaná na tátu, že vůbec odjel a navíc na nás nemyslel s třískami. Tak se mamka vypravila do sklepa pro třísky. Možná si říkáte, proč si nešla nahodit tu elektřinu.

Problém je u nás v tom, že když dojde opravdu k velkému přetížení, tak člověk nahazuje pořád dokolečka, a ono to dycky chvilku jede a pak to vypadne znovu. Ta elektřina dává jakoby jasně najevo - “Tohle se mnou dělat nebudete a já vám teď ukážu!” Navíc ta elektrická skříň je venku před sklepem, takže by se mamka musela obléct, jít ven, nahodit to a tak pořád dokola, protože by to nejspíš zase znovu vypadlo... To mamka nechtěla podstupovat, protože moc dobře věděla, že by to třeba ani fungovat nezačalo. Takže mamka se vydala jen do toho sklepa a to už začala plakat. Naštvaná na tátu, že nemyslel na všechno. Už začínala být nějaká rozbolavělá a zimhouřivá. Vrátila se k nám do pokoje a zatopila. Určitě znáte, jak takové topení kamny vypadá, nejdřív roztopíte třísky a pak, když už to hoří pořádně, se přidá větší poleno. A právě v tento okamžik - když se otevřou dvířka od krbu, tak naletí do místnosti trochu kouře, na 2, max 3 minutky.

Mamka ale už začínala být jaksi labilní. A jak ten kouř přiletěl, tak mě okamžitě vzala z postýlky, přikryla mi hlavu plínečkou a začala větrat. To už byla jaksi bez sebe a zase plakala, z výčitek svědomí, že já musím dýchat ten kouř, že to je pro mě jako bych dýchal cigaretový kouř. Já jsem teda furt nechápal, proč tak vyšiluje, ale to ještě nic nebylo.

Den předtím, v pátek, k nám měla přijít zdravotní sestřička od dětské paní doktorky. Venku mělo být ten den hrozně krásně. Máma řekla tátovi, ať zatopí v krbu, ale jen tak, abychom v pokoji měli teplotu 22-23 stupňů, takže decentně. V porodnici totiž říkali, že toto je ideální denní teplota, v noci klidně 19 a na koupání 24 stupňů. Každopádně taťka to zas “přepálil” a najednou bylo v místnosti 26 stupňů. Mamka tehdy začala vyšilovat, co si ta sestřička řekne, že si bude myslet, že jsou hrozní rodiče. Tak byla na tátu hrozně naštvaná. Ten furt tvrdil, že se díval v porodnici na pokoji a tam jsme měli taky 26 stupňů, ale nám s mámou se tam nezdálo tak horko. No, mamka teda začala šílet a taťka říkal “V klidu, to se vyvětrá”. Jenže, když je venku 15 stupňů, tak ikdyž otevřete všechna okna, tak se to prostě nevyvětrá.

Mamka už byla na tátu hrozně nasraná, že ji zase neposlechl a udělal si to podle sebe. Sestřička přišla z venku, z patnácti stupňů, vylezla schody k nám do patra, takže už tak byla rozhicovaná. A vešla k nám do místnosti, kde bylo 26. Ještě si nechala celou dobu na sobě takovou koženou jarní bundičku. A asi desetkrát za její návštěvu zopakovala, že tady máme hrozné horko. Pak mě rozbalili a mamka se ptala, co to mám na nožičce za pupínek.

Sestřička řekla, že je to asi potnička, z toho horka. To už šly mamce slzy do očí, ale naštěstí to před sestřičkou ustála. Ale sotva odešla, tak mamka začala šíleně plakat, nadala taťkovi, že ji zase neposlechl, když mu říkala o ideální pokojové teplotě. A že kvůli nim mám teď potničky z horka.
Táta mámu tehdy uklidnil, ale ...!

V tu sobotu, jak jsme byli sami doma a mamka byla ze všeho rozhozená, tak mě rozbalila a já měl na těle víc potniček! Dokonce jenom čtyři jsem měl na vendelínovi. Jak to mamka uviděla, tak prolila další potoky slz, co je to za matku, že mám potničky. Honem začala přemýšlet, co bude dělat a rozhodla se, že mě nechá spinkat jen tak nahého, abych na sobě neměl přilepené oblečení a že budu spokojený, když budu na volno, a jen mě přikryje.

Děda Laďa a babička Liba nevěděli, že táta odjel zapíjet a máma jim to nechtěla říkat, aby zase neremcali, že táta někam tak brzo jezdí a že měl být s náma doma. Tak prva mamka chtěla hrát hrdinku co to šlo. Ale pak si řekla, že nebude blbá a zavolala dědovi, ať dojede nahodit tu elektřinu a přesně mu vysvětlila vzorec pravidel, které by měl dodržet. Naše elektřina je totiž někdy pěkná mrcha a nechce se jí. Děda přijel se strejdou Jožou, nevíme z jakého důvodu. Děda Laďa ale není moc technický typ a někdy se bojí, že ani tak
jednoduché věci nezvládne. Takže si přivezl na pomoc strejdu, buď ho vzbudil a nebo ho
vytáhl od nějaké práce. Protože strejda byl hrozně naštvaný, že to děda nezvládne sám.

Máma měla otevřené okno a tak celý ten rozhovor před sklepem slyšela. Můj strejda Joža je
hodný člověk, ale někdy se hned rozčílí a nadává, ikdyž to tak nemyslí. Tohle byl zrovna ten
případ a začal dědovi sprostě nadávat, proč si to neudělá sám. A vrchol všeho bylo, když se
zeptal, kde je jako máma, proč nevyleze a nenahodí si to sama. Jak to máma uslyšela, tak ji
to tak zamrzelo, že začala znova plakat. Nakonec se elektřina podařila napotřetí nahodit, ale
sotva nahazovači odjeli, tak zase vypadla. Máma věděla, že to už teď bude prostě
vypadávat na truc celý den, takže je už zpět nevolala.
To už ale měla oči jak angorák, protože od čtyř, co nám vypadla elektřina, až do teď (cca
8:00), pořád s přestávkami brečela. Mezitím psala smsky tátovi, co se tady děje a pořád
doufala, že se táta zjeví ve dveřích jako hrdina a zachrání nás. Byl ale domluvený s tetou
Jaruškou z Brna, že ho vyzvednou a pojedou společně do Čejkovic. Taky ale den předtím
zvažoval nějakou jinou možnost, aby se k nám dostal dřív, jen máma mu tehdy řekla, že je
to zbytečné, že my to doma zvládnem (zase si hrála na hrdinku, ach jo!). Každopádně táta
neodepisoval, byl indisponován ze zapíjení, ale máma ho furt bombardovala smskama, co je
tady všechno špatně. Táta se pak mámě pokoušel dovolat, ale máma už tak hrozně plakala,
že nebyla schopná ani mluvit, tak už to nebrala. Jen si pořád myslela, že táta už si shání
odvoz domů, když si čte, co se nám vše děje a že mamka už je na pokraji svých sil. Je ale
pravda, že táta neměl koho poprosit, protože děda Josef nebyl doma a všichni tátovi
kamarádi byli zapíjet, takže nebyl nikdo střízlivý. Máma si ale furt myslela, že táta to prostě
nějak zařídí, a klidně si vezme i super drahého taxíka, jen aby se k nám už dostal.
Každopádně, aby toho nebylo málo, mamce už úplně třeštila hlava z toho stresu, únavy,
zimnice (a asi i horečky). A do toho všeho ji začalo čím dál víc bolet prso. Takže zase
plakala, tentokrát bolestí a bezmocí, že si nemůže ulevit v té horké sprše. Pak si vzpomněla,
že ženské radily, že při bolesti prsa pomáhá tvaroh. My naštěstí měli v ledničce jogurt
Hollandia :D. Máma vzala nějakou podprdu a naplcala tam jogurt a doufala v rychlou úlevu.
To jí ale už začala být větší zima, tak se rozhodla, že si lehne do postele a aby pro mě pak
nemusela vstávat, tak si mě položí vedle sebe. Tak jsme leželi v posteli, máma pořád
brečela - bolestí, vyčerpáním, bezmocí a naštváním. A pořád čekala na toho taťku
superhrdinu. Mě se u maminky moc líbilo, tak jsem byl hodňoučký. Nechala mě spinkat
vedle sebe, jen teda hřála víc než normálně a pořád se u toho třásla jako osika. Asi už
začala pořádná teplota. Máma pořád přemýšlela komu zavolá, kdo by nám mohl přijít na
pomoc. Normálně by bez váhání volala mojí tetě Martině. Ta ale zrovna dneska byla v práci
v Hodoníně. Máma teda věděla, že teta by neváhala, zavřela obchod a okamžitě přijela. Ale
to mamča nechtěla, protože by teta došla o sobotní tržbu a jak by to vypadalo před
zákazníky! Pak přemýšlela, že zavolá strejdově ženě Evě, aby došla ona. Ale věděla, že
když by se to dozvěděla babička, že nevolala jí, ale raději někomu jinému, tak by zase byl
oheň na střeše. Pak přemýšlela o nějaké kamarádce nebo sousedě odnaproti. Ale problém
byl v tom, že jsme byli zamknutí a mamka už nebyla schopná vstát z postele, jak se cítila
špatně. Zatím to tak nechala a rozhodla se, že ještě zkusí horkou laktační linku v Kyjově,
kde by jí mohli poradit, co dělat. Nemohla vstát pro číslo, které měla v kabelce, tak to
zkoušela hledat na mobilu. Dovolala se na porodní, tam jí dávali jiné číslo, ani ji nechtěli
přepojit. To už ani nevěděla, zda si to číslo pamatuje správně, ale vytočila ho. A nikdo to
nebral. Během půl hodiny jsme to zkoušeli víckrát, ale v Kyjově jak kdyby se v sobotu
nemakalo nebo co. Pak ještě mamku napadlo, že mi zkusí dát napít z toho bolavého prsa.
Snažila se z prsa očistit ten jogurt, který mezitím zatuhnul ve tvaroh nebo něco podobného
:D , nechtěla, abych začal s příkrmem tak brzo :D A dala mi napít. Na začátku teda cítila

hroznou bolest, protože plakala víc než doposud. Pak ale přišel pocit úlevy a prso přestávalo
bolet, takže jsem jí pomohl! Ale máma se pak zase stresovala, protože si na kojící aplikaci
všimla, že jsem jedl skoro 30 minut (v té agónii už jen bezvládně ležela a čas nesledovala).
Do té doby jsem byl zvyklý papat jen 15 minut, takže tohle bylo jednou tolik. Máma dostala
výčitky, že mě nechala tak dlouho papat. Bolest prsa jí teď sice po mém nakojení ustávala,
zato sílila zimnice a horečka (nevěděla ale kolik má, protože nebyla schopná vstát z postele
a najít teploměr). Mamka furt doufala, že táta už tady bude, protože si začali psát smsky a
táta už od té doby i několikrát volal a pořád mamce říkal, že zachvilku už bude doma. Jenže
buď má táta nějaké dlouhé ty chvilky, a nebo se to mamce zdála věcnost, protože byla na
pokraji zhroucení, ale táta pořád nikde. Tak mu voláme a ptáme se, kdy dojede a táta říká:
za hodinu jsem u vás. V ten moment mamka propadla ještě většímu zoufalství a tátovi
sprostě vynadala a ptala se, proč neřekl narovinu, že to bude tak dlouho trvat, že si měla
zavolat někoho na pomoc. Táta jakoby si do té doby ani neuvědomoval, že už máma
nevládze.
Jelikož ta horká kojící linka není až tak horká a pořád to nikdo nebral a máma už fakt
nevěděla co dál, tak se rozhodla, že přeci jenom zavolá té babičce Libě. V duchu si
malovala ideální scénář, jak babička příjde, postará se o mě, postará se o mamku a pak ji
bude krmit horkým vývarem. Realita je však trochu jinde. Volá babičce, aby hned dojela.
Babička je naštvaná a říká že nemůže, protože vaří oběd pro tu tetu z Brna. Mamka už je
vytočená a zvyšuje hlas, ať prostě přijede! Babičku přivezl strejda Luboš, z nějakého důvodu
byl v Čejkovicích. Babička je u nás poprvé od doby, kdy tady bydlím i já. Příjde do dveří a
první co, začne mámě vykládat, že máme blbě umístěnou postýlku. Vůbec se nezajímá, že
je mámě špatně, jen se jí protivně ptá, co jako potřebuje. Mamka jí řekne, aby mě přebalila.
Babka se celá roztřese a začne brblat, že ona neví, jak se takové malé miminka chytají.
Mamka si myslí, že si s ní snad dělá prdel! Sama měla děti a jedno bylo ještě menší než já!
A takové věci jako chování miminek se snad nezapomínají. Každopádně není schopná mě
vzít, takže mamka v agonii musí vstát a dát mě na přebalovací pult. Taky má strach, že se
mnou spadne, protože jak vstane, tak se jí hrozně motá hlava, to už supí, že babka vůbec
nepomáhá, že to se mohla takhle vyhecovat i sama a vstát z postele. Jak mě babka
přebaluje, tak má pořád nějaké kecy. Nadává mamce, že mě překojila, protože blinkám, pak
dostávám škytavku, to je podle ní taky špatně. Ve finále si ještě kýchnu a to taky brble a ptá
se, jaktože kýchám. Mamka je nasraná za její blbé kecy. Říká jí, ať mě zabalí do
zavinovačky i nahého, protože jsem se poblil a oblečení mám v komodě na jiné straně
místnosti. Mamka nechce, aby mě babka nechala na pultu a odešla ode mě. Babka má ale
zase problém, že mě v žádném případě mě nenechá nahého. Mamka se tak nasere, že
vyskočí z postele, podá babce bodíčko a to už na ni hrozně křičí, že jí absolutně nepomáhá,
že to se mohla vyhecovat a vstát sama z postele. To už je mamka fakt hysterická. Babka na
ni začne řvát, ať zavře hubu, že ji může vyliskat ikdyž je nemocná. Mezitím přichází strejda
Luboš a je schopný se o mě postarat víc než babička. Podává taky mamce teploměr a
zjišťuje, že má horečku 40,4. Podává mamce taky číslo na laktační poradkyni - mamka si
totiž myslela, že volala celou dobu špatně, když jí to nikdo nebral. Číslo bylo ale správné,
teď už to vzali a zrovna se ptají, zda může máma zavolat až na 30 minut. To už si snad
dělají prdel všichni a celý vesmír se proti nám zpyknul! Máma popíše situaci a oni jí řeknou:
“Vůbec se nebojte, že by to malý chytil, to je váš boj, kojte dál, jinak příjdete o mlíko. Dejte si
paralen.” Po těch slovech se mamce uleví a po paralenu taky. Kdyby nebyla taková trubka,
tak už si dávno mohla vygooglit, že paralen může užívat a ulevilo by se jí a mohla by

fungovat! Každopádně boj s babkou pokračuje. Mamka ji prosí, aby jí zabalila do vlažného
prostěradla, aby srazily horečku. Babka dělá, že neví, kde máme prostěradla, přitom už nám
tady několikrát šmejdila po bytě! Tak mamka vypění a křičí na ni, ať nehraje teď divadlo, že
moc dobře ví, kde máme prostěradla, když nám je minule došla proti naší vůli vyžehlit!
Babka navlhčí prostěradlo a má zas problém: “Ježiši, a to ti mám dát do té postele? To
budeš mít mokré!”. Mamka je nepříčetná zlostí, jí je u prdele, že bude mít mokrou postel,
hlavně aby se jí srazila horečka. Mamka nenásleduje cosi, co jí babka radí, tak ta hned
brblá, že se mamka nechce léčit. Pak mamku vydeptá jejími černými scénáři, že já od ní
chytnu horečku, budeme muset do nemocnice, mamka si za to může sama, protože
neodstříkala. Budou jí muset řezat prso, protože jí tam mlíko zatuhlo. Možná má ty horečky,
protože jí po porodu pořádně nevyčistili nebo “zapomněli něco vevnitř”. Takže místo toho,
aby babka mamce pomohla, tak jí nebyla schopná pomoct fyzicky ani psychicky, jen ji víc
vydeptala. Mamka je nešťastná a už vzlyká, protože má bolesti, hormony rozjeté na
maximum a do toho všeho ji stresuje babka. Mamku už chytá hysterický brek, strejda Luboš
se ji snaží uklidnit a odlehčit atmosféru, mamka se těší, až babka vypadne. Už aby tady byl
ten táta! Luboš mezitím mizí. Mamka už jakoby neví, co se kolem děje, jen bezvládně leží,
neotvírá oči, obklad na hlavě, třeští jí hlava.

Po nějaké době konečně přichází do místnosti táta! Ale není to táta superhrdina, jak si
mamka celou dobu naivně představovala! V mámině očích to vypadá takto: vůbec se
nezajímá, jak jí je. Nejde za ní, jde jen za mnou a mě láskyplně chová. Když konečně po pěti
minutách přijde za mámou, tak ta už je z něj tak zklamaná, že ho posílá pryč a chce rozvod!
Všichni odchází a máma řve na tátu, že mu na ní vůbec nezáleží a bylo by mu jedno kdyby
umřela. Říká, že přišel, nezajímal se o ni, jde jen za mnou a o ni se vůbec nestará. To už
je na měkko i táta a říká mámě, jak ji moc miluje. Máma je z toho paf. Táta je totiž drsňák a city nedává nikdy najevo. Pak si to vše vyjasňujou - strejda Luboš tátovi vysvětlil situaci už dole, a táta si pak myslel, že maminka spí, když jen tak bezvládně leží a nereaguje a nechtěl ji rušit z tolik potřebného spánku. A když už za ní konečně přišel, tak ho máma vyhodila. Takže vše je v klidu, mamka sice nesnáší babku víc než kdy dřív, ale po paralenu cítí úlevu a hlavně je vedle milovaného manžela, kterému na ní přece jen záleží!

Horečky ale trvají dál!